Invalidní důchod - "moje odysea"

Od počátku letošního června (r.2011) mne potkalo několik zdravotních problémů a i když neměly s onkologií nic přímo společného, vcelku mne to zkazilo celé letní období. Byly to „jen" virózy, ale při nich teplota 39st.C a jak si každý dokáže představit, tak i takováhle banalita člověka dlouhodobě rozhodí.

Vždy mi trvalo tak 3 týdny, než jsem se opět vrátil do kondice. Mezi tím se dostavila jednou salmonelóza, takže 3 dny a 3 noci jsem proseděl na „židličce" s otvorem uprostřed a splachovadlem za zády. Byl jsem také na Homolce na vyšetření PET-CT, kdy pak minimálně 5 dnů se cítím stejně jako po prodělané chřipce. (Na Homolce jsem se dočetl zajímavou informaci a to, že „minimální dávka radiofarmaka, které podávají pro možnost zobrazení organismu v zařízení, se rovná takovému množství radioaktivity, kterému je v běžném životě lidské tělo vystaveno za dobu 10-ti roků. Vzhledem k tomu, že jsem na PET-CT byl již po 13-té, tak jen tímto vyšetřením už mi je 130let J) Proto jsem se rozhodnul, že další vyšetření PET-CT, které absolvuji až dosud jedenkrát ročně, již absolvovat nebudu. Po pravdě mám toho všeho (myšleno medicíny/léčby) už plné zuby. Ani jsem si nezavolal, jak dopadly výsledky. To že mám astma neřeším, inhalace mi vždy zatím pomohla. To že mám zažívací obtíže neřeším, prostě nechodím mezi lidi, když jsem po jídle - takže můj oběd začíná většinou po 14:00 hodině, to že mám od poloviny července bolesti v levé části hrudníku prostě také musím zvládnout, protože veškerá vyšetření, která mi prováděli na úrovni okresní nemocnice (Strakonice) nic měřitelného nezjistila....

ALE, dnes jsem se rozhodnul popsat pro naše čtenáře, jak jsem bojoval o invalidní důchod a třeba tím přinést další užitečné informace.

TEDY: Můj invalidní důchod, aneb jak se vlk najedl a koza zůstala celá.

Velmi rád dnes s chladnou hlavou uvedu podrobně svůj zážitek, jména osob, které se podílejí na mém dalším znesnadnění života, můj osobní závěr, který jsem si ze všeho odvodil a za který bych jak se říká „dal ruku do ohně".

Tak a jdeme na to:

1.První přezkum zdravotního stavu - březen 2010

  • Jaro 2010 jsem byl vyzván posudkovým lékařem ve Strakonicích k dodání podkladů pro posouzení mojí pracovní schopnosti.
  • Protože moje poslední léčebné místo bylo a je Ústav hematologie a krevní transfuze (ÚHKT) Praha, požádal jsem svého ošetřujícího lékaře dr. Antonína Vítka o napsání shrnující zprávy.
  • Jak jsem znal svého doktora, tak vím, že to je nadřazený člověk, který žije s pocitem všechno vím, všechno znám a když zrovna neumíráte, tak Vám nic není.
  • Sepsal jsem všechny svoje obtíže (pan doktor mne vždy vyslechnul při kontrole, ale poznámky si nepsal) a zaslal jsem je e-mailem s tím, že si zprávu vyzvednu při svojí kontrole.
  • Na kontrole jsem se dr. Vítka zeptal, zda by mi mohl zprávu napsat a zda četl můj mail. „...." chvilka ticha „...no vím o co jde", řekl Vítek a tím bylo jasné, že můj mail nečetl. (Zajímavý postřeh - v tu chvilku se zvedla sestra od stolku a odešla.... asi dávala prostor svému šéfovi k nějakému soukromějšímu rozhovoru, nebo předání úplatku???) Na můj dotaz, zda by mi mohl napsat zprávu se zapřel s nádechem do křesla, nasadil trochu poněkud výsměšný úšklebek a se založenýma rukama vyslovil.... „to neukecáte..." Jelikož jsem životem vychovaný k asertivitě, zeptal jsem se znovu, zda by mi mohl zprávu napsat, neb ji opravdu potřebuji .... Ve stejném duchu intonace a povzneseném duchu zazněla slova..."to rozchodíte"... Prosím pěkně toto opravdu pronesl primář transplantačního oddělení ÚHKT pacientovi po dvou transplantacích a předchozí neúspěšné léčbě klasickou chemoterapeutickou cestou. Bylo mi jasné, že Vítek se zaseknul kdo ví z jakého důvodu k tomu, že mi prostě zprávu nenapíše. Jelikož v tom okamžiku ztratil zcela mojí důvěru, zvedl jsem se ze židle a se slovy „nepřeji nikomu, aby na vlastní kůži poznal co to je metotrexát" (a ve skutečnosti jsem si myslel, „kéž bys to ty blbečku poznal na vlastní kůži) jsem se s ním rozloučil. ... Ještě jsem dodal, že jeho jako lékaře a po pravdě ani jako člověka už vidět nechci. Pak jsem znovu požádal o zaslání zprávy a velmi zrazený hrubostí Vítka odešel.
  • Sehnal jsem si v průběhu následujícího období další zprávy od lékařů, kam chodím na vyšetření jako plicní, oční, kožní, gastro-enterologické, praktický lékař atd. V nějakém horizontu cca 1 týdne mi přišel od dr.Vítka mail s přílohou napsanou ve wordu s něčím, co se dalo považovat za zprávu pro posudkového lékaře. Jen pro zajímavost zprava byla jednostránková, kde první polovina obsahovala aktuální výsledky krevního obrazu, pak další část obsahovala celou mojí anamnézu a poslední 3 řádky byly o tom, že jsem v remisi, nemám onkologický nález, ale stav je nadále vážný, proto jsou nutné kontroly mého zdr. stavu.
  • Odeslal jsem (NEautorizovaný!!!) elektronický dokument posudkovému lékaři (jeho sekretářce) a ostatní jsem předal svému praktickému lékaři, který všechny materiály také předal na posudkové.
  • Přišla pozvánka z OSSZ
  • Dostavil jsem se a pohovor začal. Nejprve klasika, kde bydlím, s kým bydlím, kolik mám dětí...atd atp. Pak se strakonický posudkový lékař dr. Vávra začal rozpovídávat a opakovat celou moji anamnézu. No a na závěr řekl, „a teď to důležité" a vysvětlil mi, že platí nový zákon a podle něj jsem přeřazený z III.stupně (tedy plná invalidita) do druhého stupně - s označením „1c"=středně těžké postižení, pro které je míra poklesu pracovní schopnosti v rozmezí 35-45%. K tomuto, že vzhledem k dalším neonkologickým obtížím, přičítá maximální zákonem povolenou hranici 10-ti %. Tedy jsem byl (ač se můj reálný zdr. stav vůbec nezměnil) „rozhodnutím posudkového lékaře uzdravený" o několik desítek procent.
    • Pokusil jsem se argumentovat a dodnes si vzpomínám OPĚT NA PODOBNĚ AROGANTNÍ VÝROK - když jsem znovu zopakoval, že ve stavu v jakém jsem, nejsem schopný soustavné výdělečné činnosti a vyjmenoval jsem všechny reálné argumenty, také jsem pronesl, např: „všimněte si, že například krevních destiček mám maximálně 130 a každý, kdo má pod 140 je považován za pacienta s trombocytopénií", tak mi dr. Vávra odpověděl NEZAPOMENUTELNOU HOLOU VĚTOU - „ALE ZASE MÁTE HODNĚ ČERVENÝCH KRVINEK". . . . .
    • Po odchodu z kanceláře, jsem měl pocit (prosím s prominutím ke čtenáři), že „to je v prdeli". V hlavě se Vám odehraje naprostý kolaps života. „Tak oni mne vlastně mučili veškerou tou devastující chemií a jedem jen kvůli tomu, aby mne pak mohli totálně vyždímaného opět znovu mordovat a hnát mne do práce jako robota, který slouží jen na výrobu daní. Co teď budu dělat? Fyzicky nemůžu, práce není a přijdu minimálně o polovinu důchodu...." Kdo nezažil nepochopí. Kdo zažil, ví dobře jaké to je. První 3 noci jsem nespal a na několik dalších týdnů se pro mne totálně zhroutil celý život. Říkal jsem si, že jsem měl raději umřít, že to 3-leté mučení zvané chemoterapie, které jsem opravdu zázrakem nějak přežil nemělo vůbec cenu, že jsem měl raději umřít, a proč vlastně jsem tady, abych znovu trpěl??? NE NE NE NECHCI NECHCI NECHCI - moje zaujetí a zapálení pro práci mi přineslo před nemocí totální vyčerpání a následně oslabení, které dovolilo propuknout rakovině a teď mám jít znovu do té mašinérie?
    • No nic - trvalo to minimálně 2 měsíce, než jsem začal být „trochu normální". (pro zajímavost - stupeň pracovní neschopnosti Vám sníží o 1/3 (třetinu), ale důchod vám sníží 1/2 (polovinu)). Výše přijmu Vám zůstává po snížení stupně invalidity zachována ještě po dobu dalších 12-ti splátek)
    • Následovalo období, kdy jsem čekal na to, až mi přijde oficiální zpráva z centrály ČSSZ o změně stupně mojí invalidity. Přesto, že kontrola proběhla v na přelomu března/dubna 2010, až v září 2010 (tedy cca po ? roce!!!) mi tato zpráva přišla. Až k této zprávě lze totiž podat námitku.

Můj zdravotní stav byl hodnocený stupněm „1c"=středně těžké postižení (tedy pracovní schopnost omezena v rozsahu 35-45%) s tím, že bylo přihlédnuto k dalším mým „neduhům" a přičteno +10% - tedy z toho vyplývá stupeň invalidity II.

 

2. Podání námitky - září 2010

  • Protože jsem věděl, že mohu podat opravný prostředek (v naději,že by někdo jiný a samozřejmě v můj prospěch zhodnotil důchod), podal jsem oficiálně ve stanovené lhůtě „námitku".
  • Protože mi bylo jasné, že potřebuji konečně oficiální dokument (ne prostý text ve wordu), a současně jsem věděl, že doktor Vítek z ÚHKT mi nic napsat nechce, rozhodnul jsem se požádat doc. Tesařovou, zda by si mne nevzala zpět mezi svoje pacienty? A stalo se tak.
  • Opět jsem si připravil zprávy od všech lékařů (plicní, oční, onkolog, praktický) a přiložil vše k námitce. (V tu dobu mi také můj praktik poradil, abych si došel na psychiatrické vyšetření, neb asi viděl co a jak prožívám. Učinil jsem tak a začal jsem baštit (již z období aktivní nemoci) pro mne známý Seropram na deprese + Xanax na spaní)
  • Cca do dvou měsíců jsem byl vyzván abych se dostavil do Českých Budějovic k projednání námitky

 

3. Projednání námitky - listopad 2010

  • V Českých Budějovicích to bylo velmi jednoduché - paní doktorka mi opět (a pro mne otravně) opakovala celou mojí anamnézu s drobnými nepřesnostmi, které mi nevadilo tolerovat.
  • Pak mi sdělila, že rozhodnutí doktora Vávry ve Strakonicích bylo dokonce v můj prospěch nadhodnocené, avšak vzhledem k novým podkladům (od doc. Tesařové a psychiatrické zprávy) se nechá nyní v průběhu námitky s Vávrovým rozhodnutím plně souhlasit.
  • Samozřejmě, že jsem různě argumentoval, ale je to jako házet hrách na zeď. Jen podotknu, že na můj dotaz ohledně Vávrova rozhodnutí na základě neoficiálního dokumentu mi bylo sděleno, že „víte já Vám také mohu změnit invaliditu ze stupně II na stupeň I"... A to mi bylo jasné - „Nachtigale drž ústa, šlápnul si jí na citlivé místo". Poté, co jsem odmítnul podepsat nějaký papír, který mi předložila přísedící sekretářka, jsem s arogantním přáním pevného zdraví paní doktorce odešel.

 

4. Výzva od ČSSZ k dalšímu přezkoumání mého zdr. stavu - leden 2011

 

V lednu 2011 mi přišla výzva k přezkoumání mého zdravotního stavu z okresní správy soc. zabezpečení ve Strakonicích. Pozorný čtenář si jistě snadno spočítá, že uplynulo pouze 3/4 roku od předchozího přezkoumání a již je třeba další??? Podivil jsem se, obtelefonoval úřednice a s údivem jsem si začal připravovat podklady od lékařů.

 

5. Druhý přezkum zdr. stavu - březen 2011

 

Opět stejný lékař, opět stejné vyjádření a výsledek - zde nemá cenu se rozepisovat.

Při odchodu jsem ze zeptal, zda mám opět počkat, až mi přijde rozhodnutí z centrály ČSSZ, abych mohl podat námitku? Dozvěděl jsem se, že k tomuto přezkumu mi z centrály nic nepřijde. Rozhodnutí z centrály přichází pouze tehdy, pokud bych si sám zažádal o přezkum, pak by mi nebylo vyhověno a poté teprve mohu podat námitku.

NEVÁHAL JSEM ANI VTEŘINU a snad jen pro to, abych úředníky zaměstnal jsem si hnedka za 3 dny podal svojí vlastní žádost o přezkoumání zdravotního stavu J

 

6. Třetí přezkum zdr. stavu - červen 2011

 

Ještě než jsem se dostavil na posudkovou komisi, zavolal jsem dr. Vávrovi, abych se na něco (nyní si přesně nevzpomínám na co) informoval - v rozhovoru, který byl vedený trochu familiérně se pan doktor rozpovídal, jak ze Strakonic odcházejí posudková lékaři, jak on sám je částečně invalidní, jak nestíhá vypomáhat v nemocnici, současně pracovat jako zastupitel a k tomu ještě dělat posudkového lékaře. Jeho jedna z vět mi připomněla majora Teraskyho z Černých baronů. Bylo to, když mi do telefonu řekl: „počkejte si až Vám bude 64 let, to taky poznáte, co to je únava"... Bylo jasné, že je prostě mimo pochopení pojmu rakovina, chemoterapie, umírání .....

Na posudkové komisi jsme se sešli „jako staří přátelé" (to si pište, že to tak opravdu není) a jen jsme si potvrdili pouze změnu některých mých trvale užívaných medikací a původní zprávu posudkového lékaře. Zde stojí za zmínku opět jedna nechutná poznámka dr. Vávry. Pár dnů před mým přezkumem vyšel článek o mém utrpení a léčení v jednom místním deníku, kde byla uveřejněna i moje následující fotografie

 

honza5

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Doktor Vávra mi při podání ruky a rozloučení řekl: „.... a pane inženýre, příště si dejte do novin nějakou hezčí fotografii...." No nezabili byste ho? Já tedy ne. Ale že to je chudák na mysli postižený mi bylo jasné a jak říkala moje babička „Buďte blahoslaveni chudí duchem..."

 

 

 

7. Podání druhé námitky

Měl jsem relativně čas k tomu, abych zkusil použít trochu jiný přístup než k první námitce a tak jsem se vydal cestou „svojí inteligence" a možností. Ve vyhlášce 359/2009 o posuzování pracovní schopnosti je uvedeno, že se lékaři posudkové komise mají rozhodovat na základě Mezinárodní klasifikace funkčních schopností a disability. Měl jsem tušení, že lékaři posudkové komise sami vůbec nevědí oč se vlastně jedná, natož aby toto používaly. (zkušenost - všechna svoje rozhodnutí zaštiťují svými dlouholetými zkušenosti, což jsou pouhé s prominutím „tlachy".)

Proto:

1.Jsem si domluvil setkání s jednou bývalou posudkovou lékařkou ve Strakonicích, která patří mezi atestované posudkové lékaře. S touto lékařkou jsem probral jak obecné principy práce posudkového lékaře, tak moje zdravotní záznamy a požádal jsem jí o její názor na moje současné zhodnocení „disabity" (ať jsem „in", tak to píšu „po jejich" J ) Z našeho setkání uvedu nejzajímavější body:

  • Žádná praktická prováděcí metodika posuzování zdr. stavu neexistuje.
  • Neexistuje ani žádný interní/neoficiální pokyn ČSSZ kposuzování zdr. stavu
  • Lékař se řídí svými zkušenostmi
  • Neexistuje žádný exaktní (dobře měřitelný a tedy zkontrolovatelný) mechanismus, podle kterého by měl posudkový lékař postupovat
  • Neexistují ani nějaká „tajná čísla" kolik má být odebráno důchodů
  • Paní doktorka si velmi vychvalovala to, že dnes lze zařazovat pacienty do 3 skupin, protože předchozí systém byl údajně nespravedlivý a ten dnešní je přesnější.
  • Také bylo v rozhovoru vyzdviženo, jak opravdu lékařská věda učinila velké pokroky za dobu platnosti staré vyhlášky - jen pro zajímavost - shodli jsme se, že tomu tak opravdu je například vjejím oboru kardiologa, nicméně vonkologii se stále používají padesát let staré typy chemoterapií.

K mému posouzení zdr. stavu mi bylo řečeno, že je posouzen naprosto správně.

 

2.Vyhledal jsem jednu vystudovanou špičkovou odbornici s doktorátem právě na Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností a nechal jsem si svůj zdravotní stav exaktně zpracovat písemným dokumentem.

  • A konečně jsem se poprvé za celou anabázi dostal kmateriálu, který můj zdravotní stav nehodnotil sice fatálně (což také opravdu není), ale hodnotil jej tak, že moje pracovní neschopnost patří do kategorie 50-90%

 

  

8. Posouzení druhé námitky - srpen 2011

Výsledek bych si dovolil nazvat klasicky „Vlk se najedl a koza zůstala celá". Přesto jej hodnotím z morálního pohledu jako „vítězství".

A jak to tedy dopadlo? Šalamounsky...

Paní doktorka v Táboře (kapacita Budějovické pobočky je zahlcena námitkami) rozhodla při přehodnocení rozhodnutí takto:

  • Původně byla moje pracovní neschopnost „1c"=středně těžké postižení, kde mi byla přiznána horní hranice 45% + přičteno 10% sohledem na všechny vedlejší neonkologické obtíže. Tedy celkově 55% a ktomu příslušející II. Stupeň invalidity.
  • Nově bylo přehodnoceno, že veškeré příslušející/vedlejší neonkologické problémy mám vdůsledku původního stádia nemoci 4.B, dvou relapsů a chemoterapeutecké i transplantační léčby a bylo mi stanoveno „1d"=těžké postižení, kde je možnost zhodnotit dle vyhlášky 50-65%. Původní pracovní disabilita (nemožnost pracovat) vhodnotě 55% byla ponechána, tedy nadále trvá stupeň II.

 

Můj osobní názor na hodnocení invalidního důchodu.

Zkušeností a odborných i laických náhledů jsem za celou moji dosavadní „odyseu" nasbíral hodně, proto si za svými názory zásadně stojím:

 

  • Připomenu si dobu komunismu - zde to probíhalo tak, že existovala opravdová posudková komise - byla složena ze 3 vedle sebe v jednu chvíli sedících lékařů, kteří si pacienta pozvali, měly všechny podklady připravené a prostudované, pacienta vyslechli a pak se společně rozhodli jaký je zdravotní stav a „co s ním". Doufám, že i zapřísáhlý pravičák pociťuje z tohoto popisu nesnadnost zmanipulování takového procesu. Nehledě na to, že na vše byly formuláře, kde se přesně musely uvádět konkrétní údaje. Dnešní zpráva mi připadá svojí roztříštěností jako materiál pomateného spisovatele „Bláznových zápisků".... Vzpomínka na Antala Staška.
  • Neexistuje jasný pevně daný řád/systém, který by bylo možné vůbec překontrolovat a posoudit objektivnost rozhodnutí.
  • Neexistují žádné „převodní tabulky" typu je vám to a to, tedy máte disabilitu tolik a tolik procent - to by zajistilo, že v Aši i Ostravě bude posudkový lékař postupovat stejně.
  • Posudkoví lékaři se navzájem nepodráží.
  • Nemají jednotné vzdělání ani zkušenosti. (mne (dámy prominou) hodnotil gynekolog, místně zvaný a všemi pacientkami obdivovaný „Venoušek"). Jiného může hodnotit kožař, nebo třeba pediatr... Nepodařilo se mi zjistit, co je vlastně předmětem atestace posudkového lékaře.)
  • Hodnocení pracovní neschopnosti na procenta je čistě subjektivní.
  • Je nespravedlivé, když sníží stupeň invalidity o jednu třetinu a vezmou polovinu důchodu. (polovina se počítá z „pohyblivé části důchodu" - to je alespoň jediná výhoda)
  • Je nespravedlivé, že důchod hodnotí zaměstnanci ČSSZ, kteří jsou díky svému zaměstnaneckému poměru s touto organizací „zaujatí" k prospěchu této organizace.

 

Je toho hodně co by se dalo napsat z mých zjištění, ale tento dokument vznikal v průběhu 3 dnů a sil mi již opravdu ubylo. Nicméně jsem rád, že jsem svoje zkušenosti mohl předat našim čtenářům, kteří se pohybují svými starostmi na stejné vlně.

 

S pozdravem „buďme rádi, že máme sílu řešit důchod a nemusíme řešit mnohem závažnější věci" se z pod Šumavských hvozdů za úplňku v dobré náladě a smířen s osudem loučí a všem přeje podobné „krásné" starosti

Honza Nachtigal

 

Webhosting pro OSUDY.CZ poskytuje zdarma od roku 2005 společnost IGNUM, s.r.o.