Můj příběh není ničím vyjímečný

Můj příběh není ničím vyjímečný.

V roce 2001 v listopadu jsem byla operována s malým nádorkem v pravém prsu. Když došly výsledky z histologie, závěr byl jednoznačný - rakovina a prso musí být odstraněno celé i s uzlinami v podpaždí, a to ihned.

Trošku mi tento ortel vyrazil dech, ale vzpamatovala jsem se brzy. Přesně na Štědrý den odpoledne mne propustili z nemocnice. Doma mě čekali tři synové s večeří , kterou zvládli na výbornou. A vánoční cukroví dostali od maminek svých kamarádů. Ještě dnes se mi derou slzy do očí při vzpomínkách na tyto vánoce. Léčba se mi trochu zkomplikovala opakovanými záněty, takže nemocnici jsem opouštěla v dubnu 2002, již natrvalo. Prodělala jsem chemoterapie. Měla jsem velké štěstí na pana doktora. Řekl mi, že jsem přišla za pět minut dvanáct, ale tím jsem si zachránila život. A že budu v pořádku. Plně jsem mu věřila, dodával mi sílu. Oporou mi byli i synové. I když dospělí, pro mě to byli pořád kluci, pro které musím žít. V té době nás opustil i manžel. Nijak jsem se tím netrápila, za to mi nestál. Začala jsem navštěvovat " babince " ve sdružení Mamma Help A tady jsem poznala skvělé lidičky a je mi s nimi moc dobře. Dnes mi můj život ještě rozjasňuje skoro tříletá vnučka. Její bezstarostný smích, to je lék na všechno.

 

Chtěla bych jen říct všem ženám, které prodělaly toto onemocnění :

" Mějte sílu poprat se s osudem, bojujte, život za to stojí. Nebojte se, pokud  přijdete včas, ten boj určitě vyhrajete ! "

Vaše Zdena

Komentáře  

 
0 # Zdenka 2009-03-25 19:33
Dobrý den, přeji Vám hodně zdraví a radosti. Přečetla jsem si Váš příběh, jsem taky Zdenka. Jsem ráda že jste v pohodě a tolik let po operaci.Já jsem byla na operaci v prosinci 2008. Jsem ráda, když si přečtu o někom, že je tak dlouho po operaci než ty hrozné statistiky a procenta přežití.Věřím že už bude líp, čeká mě ještě ozařování.Ráda bych se také dožila vnoučátka od dcery.Ještě jednou Vám přeji pevné zdraví a hodně radosti z vnučky./třeba už máte další vnoučátka/ Zdenka
Odpovědět
 
 
0 # jojojo 2010-08-16 14:22
Dobrý den Můj příběh je zcela totožný, jen mám tři dcery a manžel vše zvládl se mnou.Nebylo to jednoduché,ale víra v život mě zachránila.Naps ala jsem také svůj příběh, říkám je třeba je psát říkat, aby ženy neměly strach. Nebály se jít na prohlídky, nebo dokonce když objeví nádor, bojí se k lékaři. Mě zachránil včasný zákrok a od operace je to již šest let... Nataša
Odpovědět
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Webhosting pro OSUDY.CZ poskytuje zdarma od roku 2005 společnost IGNUM, s.r.o.