Ahoj, jmenuji se Bohdana a je mi 31.let

Ahoj, jmenuji se Bohdana a je mi 31.let.

Můj příběh začal běžně,nic podezřelého. Celý život jsem pravidelně navštěvovala preventivní prohlídky, nikdy jsem nekouřila, alkohol piju jen příležitostně, se sexem jsem nezačala v "ranném" věku, antikoncepci jsem brala asi 2-3roky, sportuji, a protože máme s manželem malého syna, snažíme se jíst poměrně zdravě, i když vegetariáni nejsme. Prostě žádná "vstupní brána"...

 

Občas jsem začala po pohlavním styku krvácet. Jednou, dvakrát-pak zase měsíc dva ne, ale stupňovalo se to... Bylo mi to divné, ale jelikož mi cytologie vždy vyšla v pořádku, krevní testy také, nepřikládala jsem tomu takový význam.Kdybych nebyla tak naivní-a nevědomá-mohla jsem se dočkat třeba vytouženého druhého potomka... Ale kdo si něco takového připouští?! Žádnou zkušenost jsem v životě s rakovinou nikdy neměla, v rodině ji nikdo neměl-teď už vím, že člověk dříve ani nevnímal, kolik lidí je jí postiženo...

Nakonec mě až můj manžel přemluvil, ať už konečně řeknu mému lékaři, co mě trápí, že to není normální. Tedy jsem poslechla-lékař mě prohlédl, utěšil, že to není nic vážného, že mě v nemocnici čeká jen menší zákrok-kyretáž-a vše bude v pořádku.

Po kyretáži jsem jela domů a asi za týden mi přišel korespondenční lístek, že se mám dostavit na konzultaci s lékařem. Opět mi to nepřišlo divné, říkala jsem si, že je to asi nějaká schůzka ohledně prevence. Na poslední chvíli mi manžel navrhl, že pojede raději se mnou. Ještě v autě jsem si dělala ironickou srandu, že to mám asi za pár a plánovali jsme, jak si užijeme víkend na chatě...

Přijal nás ten nejpříjemnější lékař, u jakého jsem kdy byla-bohužel si nepamatuji jeho jméno. Řekl mi to na rovinu. A já s tímto jednáním-a šokem souhlasím. Je zajímavé, že v úplně první chvíli mě napadlo, že manžel, který seděl v čekárně, to prostě musí slyšet, že tomu neuvěří-že jsem si to tou ironickou poznámkou snad přivolala! Přerušila jsem pana doktora-a běžela pro muže. Když jsem ho viděla, jak tam tak sedí, začaly mi téct slzy. Pochopil, že to nebude nic příjemného. Chvilku jsem brečela, ale pan doktor měl úplně úžasnou schopnost mě uklidnit, řekl nám, že to nemusí znamenat konec, že nás čeká těžké fyzické i psychické období, že musíme bojovat. V ten moment jsem věděla, že to nevzdám!!! A když jsem viděla zhrouceného manžela, který se celý klepal, tak jsem pochopila, že v ten moment musím být prostě silnější, ustát to, protože pak bude už na něm být mi oporou...

Ještě 2 dny jsem chodila do práce, abych dokončila týden a poskytla kolegyni dovolenou, protože pak byla v práci sama-jsme tam dvě veterinární techničky. Pak jsem nastoupila na týden do nemocnice na různá vyšetření. Měli tam perfektní přístup k pacientkám, takový vyloženě rodinný, úzký. Dokonce mě naučili zase se usmívat. Byla jsem na oddělení taková malá "rarita"-nemohli přijít na to, jak se mi to "přihodilo". Prostě je to přírodní selekce.

Poté mě čekalo přemístění z havlíčkobrodské nemocnice do nemocnice v Praze na Vinohrady. Zde jsem absolvovala magnetickou rezonanci, aby se zjistila lokalizace nádoru.Tady jsem poznala, jak funguje psychika. Do té doby mě nic nebolelo, jen mi oznámili, že karcinom zasahuje dozadu kousek k páteři-začaly mi bolesti zad.

Jezdila jsem po konzultacích domů-a užívala si to-a byla jsem fakt šťastná! Jela jsem třeba autem, zpívala jsem si za volantem a byla uchvácená krásou slunného podzima=ještě žiju! Hodně mi pomáhal manžel a syn svojí láskou. Malý mi chodil dávat pusinky, trhal kytičky, "velký"mě ujišťoval, že to zvládneme, že mě miluje, pomáhal mi v domácnosti ještě víc, než předtím, říkal, že mě bude milovat i bez vlasů(čekala mě chemoterapie), smál se, že mi bude půjčovat klidně i jeho milovanou kšiltovku...Po chemo mě čekala operace-odstranění dělohy, vaječníků, vejcovodů, slepáku, uzlin. Musím se přiznat, že císařský řez byl pro mě daleko bolestivější,což mě překvapilo. I v Praze musím pochválit přístup lékařů a sestřiček. Jsou tam opravdu velcí"profíci".

A teď?

Už znovu chodím do práce, vážím si života, každého úsměvu svého syna a pohledu na svého manžela.

Prostě každého dne, co jsem tady...

Mína1

Směj se,i když prší...

 

středa 4.7.2007 16:08

Dobrý den,

je to právě 8.měsíců od mé operace,tak jsem Vás všechny chtěla pozdravit a poděkovat za práci a pomoc,kterou vykonáváte pro jiné...Posílám nějaké své fotky z dnešní doby,které bych chtěla přidat do své složky k příběhu.Jsem opět šťastná a spokojená a nemoc mě svým způsobem i napomohla uvědomit si tak nějak opravdově životní hodnoty...Poznala jsem na Vašich stránkách i dvě dobré kamarádky,se kterými si často píšu a duševně se podporujeme,což je velmi důležité!Děkuji!

Bohdana Pechová

Mína2

Mína3

Mína4

Mína5

Mína6

Komentáře  

 
0 # ŠtěstíLucka 2010-01-14 21:09
Paní Bohdano, máte můj velký obdiv! Kolem mě- v rodině se děje spousta podobných příběhů, bohužel ne vždy končí šťastně. Dnes jsem se dozvěděla o své teté, která neměla nikdy problémy a během pár měsíců- se teď dozvěděla, jak to s ní vypadá, už nemá šanci, za pár dnů je prý konec. Neměla jsem k ní sice blízký vztah, ale brečela jsem, brečím a brečet budu, je mi strašně líto mladé ženy a začínám si uvědomovat, že ta nemoc může postihnout každého, každého z nás, bojím se o svou rodinu o sebe, o všechny blízké, připadá mi to jak zlý sen. Proč je na světě tolik nespravedlivost í? Jmenovat nebudu, ani nemůžu, nestačil by na to všecek papír světa. Sama mám také malého synka, často zlobí, ale říkám si a děkuju Bohu za to, že žijeme jak žijeme, nejsem silná osoba, z Vašeho psaní cítím, že Vy ano, určitě i ta vnitřní síla Vám moc pomohla společně s Vaší rodinou. Držím Vám pěstičky, ať jste všichni zdraví a šťastní a vydrží Vám to navěky! Kéž by se to podařilo všem! Lucka
Odpovědět
 
 
+1 # Odp.: Ahoj, jmenuji se Bohdana a je mi 31.letGuest 2010-08-30 08:55
Děkuji moc za dopis.A zároveň Vaší tetě držím moc palce!Myslím si,že kdyby každý občan měl možnost jít na preventivní prohlídku např.formou magnetické resonance,úspěš nost léčby by se jen zvýšila.Stát se může ohradit,že na to nemá,ale když se pak spočtou finance na léčbu,myslím si,že z tohoto hlediska by ještě ušetřil.Nehledě hledisko estetické.Pokud je např.dostupná vakcina proti rakovině děložního čípku,proč se ještě neočkuje plošně?Léčba pak stojí přece neskonale víc!
Odpovědět
 
 
0 # vnoučatkaliba 2011-02-20 12:43
Je mi 55 let a před 2 roky mě zjistili rakovinu tlustého střeva a mnohočetné metastáze na játrech.Byla jsem v šoku protože mi řekli, že mám jenom rok života. Jezdím stále na chemoterapie, ale jsem tu a bojuji. Mám 6 krásných vnoučat a 3 děti.Tak mám proč. Vaše příběhy jsou podobné mému, tak bych si s váma ráda psala o pocitech a taky by mě zajímaly vaše názory.Napište mi, budu se těšit.
Odpovědět
 
 
+1 # odpověďBohdana 2011-06-10 05:53
Dobrý den,včera jsem byla v Praze na kontrole a jelikož je vše v pořádku,budu tam jezdit již jen jednou do roka.Život se trochu změnil,ale nezastavil a já v něm našla důležitá pozitiva,která bych možná předtím ani nevnímala.Dokud člověku záleží na někom,ale hlavně na sobě samém,nemá cenu se vzdávat...však máme jen jeden pokus na život!Přeji pevné nervy a štěstíčko!!!
Odpovědět
 
 
0 # Bohdana 2011-11-11 15:20
Paní Bohdanko, chci Vás pozdravit jako jmenovkyni a především popřát hodně dalších plnohodnotných šťasných dnů Vám i celé rodině, mají vedle sebe ANDĚLA! Bohdana Pechová
Odpovědět
 
 
+1 # poděkováníBohdana 2013-12-02 22:21
Ahoj,chtěla bych všem poděkovat za Vaše příspěvky,povzb uzení a důvěru.A je úsměvné najít zde svoji jmenovkyni :).Všem ženám bych chtěla popřát k Vánocům hodně zdravíčka,štěst í,važte si úsměvů svých blízkých,prožív ejte každý den v pohodě,bez stresu,já vím,je to mnohdy těžké a i já se dokážu chvilku mračit,ale vždy za každým mráčkem vysvitne sluníčko !:)A Hani !!! Stále na Tebe myslím a posílám do nebíčka tisíce pozdravů !!!
Odpovědět
 
 
0 # ProsbaGabrielaFisch 2014-11-15 17:48
Dobrý den,paní Bohdanko,
mám úplně stejnou diagnózu, mohla by jste se mi, prosím, ozvat na e-mail? Děkuji mockrát Gabka
P.S. A jsem ráda, že jste to zvládla, dodalo mi to zase více naděje :)
Odpovědět
 
 
0 # ProsbaGabrielaFisch 2014-11-15 17:49
Odpovědět
 
 
0 # PoděkováníBohdana 2014-11-16 11:32
Dobrý den,
všem Vám moc děkuji za komentáře!Kdyby ch měla tu moc,přála bych Vám všem i Vašim blízkých,ať se nikdy nesetkají s takovými problémy.Bohuže l jsem jen člověk,a tak mi nezbývá,než jen držet palečky,povzbud it Vás,abyste se naučili bojovat a nevzdávat se a i v těch černých časech se naučili užívat si každého dne!Já se přestala bát smrti,ale o to víc jsem si zamilovala život-a Vám přeji to samé !!! :)
Odpovědět
 

Přidat komentář


Bezpečnostní kód
Obnovit

Webhosting pro OSUDY.CZ poskytuje zdarma od roku 2005 společnost IGNUM, s.r.o.