JEŠTĚ  NENÍ KONEC .....

Začalo to v létě 2009.... Jeli jsme s přítelem na dovolenou výjimečně a asi i naštěstí (nebo ke vší smůle - těžko říct) do Jížních čech.

Po 3 dnech jsem se probudila se zvětšeným levým prsem tak jsme hned jeli do nemocnice v Jindřichově Hradci. Tam jsme lítali z oddělení na oddělení, nakonec jsme se dočkali a vzala nás  praktická lékařka ta řekla, že je  to jednoznačný zánět prsu, tak nás odeslala na chirurgii aby to potvrdili a napsali nám antibiotika. Tam to tedy potvrdili dostali jsme Dalacin a jeli zpátky do chatek. Takže jsem strávila dovolenou pod slunečníkem v tom největším pařáku. Po pár dnech mi naskákali fleky na rukách, tak mi vysadili antibiotika a dali na alergii když to ustoupilo tak jsem měla pocit dušnosti změnil se mi hlas začala jsem chraptit byla jsem udejchaná i z procházky (mluvit a jit najednou bylo nemyslitelný). Když jsem dojela domů tak jsem šla hned k svému praktickému lékaři. Ten mě poslal na plicní, kde si mysleli že mám bronchitidu - zánět průdušek po užívání 14 dnech antibiotik mi bylo pořád stejně tak mi udělali rentgen kde zjistili zastínění celé levé plíce. tak mi dali další antibiotika na zápal plic. Nic mi neustoupilo tak mě poslali na CT HRUDNÍKU  a odběr krve, který mi do té doby vůbec nedělaly. A tam  mi zjistili maligní lymfom.

To jsem ještě pořádně netušila co to je. Zkoušela jsem to najít na internetu ale nemohla jsem tomu uvěřit. Než mi na to přišli tak to trvalo skoro dva měsíce, v té době už jsem mívala teploty asi skoro tři týdny, nemohla jsem se pohybovat natož si udělat něco k jídlu. V září jsem nastoupila na „karlák" (karlovo náměstí v Praze) na hematologii. Kde mi hned ten den dělali biopsii (nic moc zážitek). Tam mi řekli hned co to je a co bude následovat. 6 cyklů chemoterapie, transplantace......

Než jsem nastoupila na chemoterapie tak jsem absolvovala vyndání jedné uzliny na krku aby zjistili jaký typ lymfomu to je: Non-hodgking lymfom.... na CT mi zjistili že ten lymfom je veliký 15 cm na 19 cm a ještě malý uzliny jsou v podpaždí a na krku.

Nástup do nemocnice byl  nic moc, nevěděla jsem pořádně co mě čeká. Byla jsem na pokoji se starší paní která v noci a někdy i přes den chrápala. První cyklus jsem přežila až na to že mi vůbec nechutnalo a měla jsem strašně vyschlo v krku, vždycky když jsem byla na chemoterapii tak mi dělali punkci - takový píchání do zad, odběr mozkomíšního moku  strašná zkušenost (a to nemluvím o tom že mi hned na začátku dělali punkci volné tekutiny na plicích.

Na další 2 chemoterapie jsem šla do denní nemocnice o to bylo horší, dávaly mi málo  zavodňovacích infuzí takže jsem byla jako kdybych vypila dvě flašky vodky, doma jsem  vždycky hodila šavli a pak přežila 5 dní a bylo to O.K.

Po třetí chemoterapii nastala komplikace prodělala jsem postcytostatickou cystitidu (nebo-li zánět močového měchýře). To byly moje nejhorší chvilky tak moc mě to bolelo že jsem úplně brečela a to jsem chodila každých 10 minut a nic skoro ze mě nevypadlo HRŮZA.

Pak jsem nastoupila na poslední 3 chemoterapie ale už za hospitalizace, ale celkem to ušlo 4 dny pouštěly do mě ty jedy ale vždycky jsem to nějak přežila. Tak a ted  jsem už po chemoterapiích byla jsem na CT  a ten nádor se mi nechce nějak pustit stále tam mám tak 6 cm na 5 cm uzlinu která má tendenci bujet, proto mám ještě navíc 20 dávek ozařování.  Shrnuto - podtrženo čeká mě autologní transplantace a poté ozařování 20 dávek.

Takže vyhlídky nic moc ale vždycky může být hůř. Tak věřím že tu „mrchu" porazím přeci jenom je mi 23 let a chci žít dyť mám všechno před sebou !

Ale určitě za takovou odhodlanost vděčím své rodině a hlavně svému příteli který to se mnou absoluje všechno to trápení moc ho za  to miluju !!