Dobrý den.

Stále tápu a hledám někoho s podobným osudem jako já, narazila jsem na tvoje stránky, tak napíšu svůj příběh, třeba najdu spřízněné duše.. Je mi 46 roků, mám dvě děti 18 a 26 roků.

 

Vždycky jsem byla na své zdraví opatrná a pravidelně chodila na všechny kontroly, zvlášť na gynekologii, protože už mám jednu operaci za sebou.

Protože jsem chtěla změnit zaměstnání, šla jsem na kontrolu abych byla v nové práci v pořádku a šok, na jaře zdravý člověk a na podzim okamžitá cesta na Homolku a během týdne operace, všechno mi pan primář vysvětlil a připravil i na možnost, že možná bude muset být operace radikální a taky byla.

Loni 18.10.2007 jsem byla operovaná. Vzali mi vaječníky, na levém byl zhoubný nádor/zapouzdřený/, dělohu, slepé střevo, nějaké svaly, 44 uzlin, ležela jsem 10 dnů na Homolce.

Bylo to nejdelších 10 dnů mého života, tam jsem si uvědomila jak se vše změnilo, základní věci, které děláš dnes a denně byly naprosto nedostupné. Histologie ukázala, že je vše negativní, tudíž, jsem byla zařazena do kategorie1, kde je veliká pravděpodobnost vyléčení. To jsem, ale nevěděla co mě ještě čeká. Nějak mi nic nedocházelo.

Řekli, že musím mít zajišťovací chemo, dřív se prý nedávala, ale dnes je jiný standard, prý kdyby ještě někde něco bylo, aby se vše zlikvidovalo. 3 týdny po operaci jsem šla na první dávku, peklo, hrůza, kromě všech nepříjemných příznaků, jsem měla zácpu, skončila jsem v nemocnici, kde ze mně vše museli dostat, strašné!!!

Měla jsem 6 dávek, při těch dalších příznaky podobné, až na tu nemocnici, to jsem zvládala i když to byl pokaždé porod. Mám návaly jako ty, léky brát nemohu ,chemo mi skončila 25.2.08. Vlasy nerostou, nakonec mi vypadalo i obočí, jsem vzteklá, protivná, pořád se pozoruju, mám hrozný strach, že někde něco číhá, jsem unavená, brní ruce, bolí nohy, říkám, že mám snad vše co k tomu patří i nepatří..

Poslední kontrola a CT ukázala, že je vše v pořádku, všichni lékaři říkají, že bude vše v pořádku, snažím se věřit, ale vždycky se objeví nějaké ALE.. Neznám nikoho kdo měl tu samou operaci, kamarádky byly s prsy, chtěla bych si o tom s někým popovídat, ale nemám s kým, myslím, že by pomohlo, znát někoho, kdo si prošel tím co já a je živý a zdravý.

Moje slova, že to čím jsem si prošla nepřeji ani nejhoršímu nepříteli, která jsem mnohokrát říkala, jsou myšlena naprosto vážně, kdo si neprojde tímto peklem nikdy ty druhé nepochopí, ač se o to snaží sebevíc.

Mám skvělého manžela a děti, bez nich bych to nezvládla, mají se mnou velkou trpělivost, hlavně manžel!

Mám okolo sebe i skvělé kamarádky, při této nemoci opravu platí to, že v nouzi poznáš přátele a já je poznala!

Je pravda, že se těmhle lidem změní svět, je to jak mávnutím kouzelného proutku. Vážím si každého dne i když tu dneska sněží, jsem za něj ráda.

Všichni mi říkají, že mám vyhráno, ale já se tomu bojím věřit.

Díky moc, že jsem ti mohla napsat. Díky a přeji krásný i když deštivý den Jitka

Joomla templates by a4joomla