„Máte rakovinu.“ V uších zazněla rána, jako drsný soudcův verdikt. „...čtvrtého stupně...“
Svět se zastavil. Před očima začalo blikat to hrůzu nahánějící slovo „Umřeš!“ doprovázeno strašlivým zvonivým smíchem, jako bych slyšela smrtku. Přeběhl mě mráz po zádech a hrdlo se pomalu stahovalo a stahovalo. Pochytila jsem ještě: „...četné metastáze.“ Do očí se mi vkradla tma.