Tuctový příběh tuctové baby....aneb rak vůbec není vybíravý..
Ufff, už stojím na kopci funím a očima se pasu pohledem na celičký Český Ráj...Takové chvilky mám ráda a ráda si je „natahuji". Aničky oči jsou unavené a je bledá, asi na ní něco leze, a tak jsem si ten třicetipětikilový raneček uvázala cestou do kopce na záda. Popíjíme, sedíme, díváme se...a já rekapituluji, nelituji se....jen jsem ve střehu.